Vždy to pro mě bude Pan Pískař. Kamarád který mě seznamoval s nejutajenějšími zákoutítmi Adršpachu, horolezec pro kterého bylo lezení, resp. "Přátelství na laně" životním stylem. Nikdy nezapomenu na písničku, kterou nám u Tošováka hrával na kytaru a še šibalským úsměvem zpíval " Milan Rusý léézení vám zhnusí", ani na jeho rýpavá slova mířená místním dříčům " můžete mít nových cest kolik chcete, ale na Královně nikdy první nebudete :-)) 

Přeji ti v lezeckém nebíčku hodně neprozkoumaných oblastí plných monumentálních věží na kterých budeš stát jako první. Aby tam také rostlo hub, brusinek a borůvek tolik, že na ně budeš muset chodit s nůší a kosou. Také ti přeji, aby jsi se v tamních hospůdkách po dlouhých letech setkal s kamarády na které jsi tolik rád vzpomínal a mohl jim vyprávět co je u nás nového. 





Budeš nám chybět...


D.