Hlavní menu
· O nás
· Odkazy
· HAFFO
Nejbližší akce
Žádná akce v následujících 40 dních
Nejnovější komentáře
[novinky] GRAN SASSO 2022
Napsal Luki v 23 říj : 22:32
Krása!Hanka

[novinky] Neofiko HISmaratón
Napsal Dája v 22 zář : 09:09
Co je pro me Hismaraton? Mnoho let budovana znacka [ více ... ]

[novinky] Letní dovoUheráci 2021
Napsal Štěpuch v 06 úno : 21:00
Paráda, La Saume čirá nádhera !!!

[novinky] Letní dovoUheráci 2021
Napsal Tom v 23 led : 21:43
Bomba, super a navíc jste to dobře podrtili.

[novinky] ŽULA KAM SE PODÍVÁŠ
Napsal Tom v 23 led : 21:13
nádhera


Kontakt
HOVRCH, z.s.
Železova louka 68
549 01 Nové Město nad Metují
IČ: 04700881
číslo účtu: 2600928477/2010

Email: karborund@centrum.cz
Vítejte,
Uživatelské jméno:

Heslo:


Pamatuj si mě

[ ]
Podmínky pro ledolezení
Těšme se za rok ;-) -
____________________________
Online
Hostí:7
Členů:0
Na této stránce:1
Členů: 1197, nejnovější: Olda
Hledat Horolezecký oddíl Vrchoviny
Anketa

Kterého zvířete se cestou do skal bojíš nejvíc?


Klíště

Medvěd

Had

Policajt

Ochránce přírody

Turista ze sousedního státu

Úraz

Jak jsme si vryli kus Itálie do srdce i auta
Katka, Úterý 06 března 2007 - 09:58:18 // Komentáře:5

italie00.jpg Po přečtení Lukášova článku a jelikož jsem se ve čtvrtek ráno plná dojmů vrátila taky ze svého prvního velkého lezení nemůžu odolat a nenapsat o tom.

italie01.jpg

Před třemi týdny mi kamarád říká, "Hele Káťo nechtělo by se ti jet na výlet do Španělska ...lízt?" To by se mi moc chtělo, jenže Majk leze dobře a tak svádím vnitřní boj s touhou odjet a se strachem, že budu stát, v lepším případě, bezradně pod skálou a zdržovat.
Měla jsem čas a výjimečně i peníze a tak zvědavost zvítězila.
Bohužel naší cestě nebylo nějak přáno a cíl se měnil jako proměnlivá oblačnost. Jeden den se ze Španělska stala Korsika. Druhý, po prozkoumání cen za trajekt, Itálie.
A u té už jsme zůstali.
Cílem se stala oblast v okolí městečka Finale Ligure.

italie02.jpg

italie03.jpg

Sraz družstva byl na Smíchově v hospodě Na Růžku. Doslova po strop jsme narvali auto věcmi, mnou, Majkem, Ráďou, Michalem a Ferkem(přerostlá "Dášenka",trochu nenažraný, snad, foxterier).

italie04.jpg

Za zmínku stojí už samotná cestu. Totiž i ta se nesla v "horolezeckém duchu" a to pod heslem: jak se dá lezecké vybavení využít jinak než na lezení a jak se s venkovní tuningovou úpravou vyrovnat italským borcům. Hned za Brenérem jsme lízli svodidla a výsledkem byl stylový zábrus na levém boku. Po půl hodině klidné jízdy pro změnu upadl výfuk...přívázán smycí. A abych před popisem krásných zážitků vyčerpala ty negativní, předběhnu a vylíčím rovnou i závěr výletu, který skončil trochu předčasně, nikde jinde než v hektických italských uličkách lehkým defektem s autem jedné místní seňory. Světlo přilepené kobercovkou(nad tu prej není) a trochu promáčklá kapota...vyrovnaná odsedkou. Proti tomu, srážka s liškou za Rozvadovem byla jen kafíčko.

italie05.jpg

Teď už ale do Finale. Naším týdenním domovem se stal kemp pod vesničkou Orco.
Se soumrakem usínám a během noci se několikrát budím, zimou, která pod hvězdnou oblohou byla opravdu výživná a nervozitou z následujícího dne. V duchu listuju příručku- uzle, odsednutí, slanění,...Ráno posnídáme poctivou gulášovku a jde se. S naší vydařenou orientací v průvodci, jsme hned na rozlezení nastoupili do třídélkové cesty a to byl zážite. Nejdřív mi nohy trochu ujely, ale když jsem jim, botám a sobě začala věřit, pochopila jsem, že to půjde. Výhled z vrcholu a pocit sebepřekonání je ta nejúžasnější odměna! Prostě pohoda. Ruce čerstvé a za vydatného slunečního svitu, lezení v letní úpravě. Jen poslední cesta ohodnocená místní slečnou jako "very nice, beautiful" nás trochu vypekla. Zřejmě došlo k záměně v hodnocení cesty za kolegu, borce Ráďu.

italie06.jpg

V dalších dnech mi trochu spadl hřebínek, kluci se rozlezli, cesty byli těžší, na svaly a lezecké umění náročnější.

italie07.jpg

Na druhou stranu o to víc jsem si užila "pouťových atrakcí"...houpání a sem tam i luxusního výtahu. Navíc jak tu v únoru dokáže být léto dokáže tu být i pěkná zima a co teprve když dojde tuzemák...ještě, že grappa to jistí(až po výkonu).
Popravdě poslední den už jsem měla ruce unavené tak, že i zdolání zipu bylo tvrdým oříškem. Svaly bolí, nohy samý škrábanec a modřina ale ten báječný, báječný zážitek z lezení nic, snad do dalšího, nepřekoná.

italie08.jpg

Samozřejmě i díky báječné atmosféře a lidem, kteří mě vzali s sebou.
Prosím vezměte mě zase někdo někdy...

foto: Michal, text: Katka





- - - - -