Hlavní menu
Nejbližší akce
Žádná akce v následujících 40 dních
Nejnovější komentáře
[novinky] GRAN SASSO 2022Napsal Luki v 23 říj : 22:32
Krása!Hanka
[novinky] Neofiko HISmaratónNapsal Dája v 22 zář : 09:09
Co je pro me Hismaraton? Mnoho let budovana znacka [ více ... ]
[novinky] Letní dovoUheráci 2021Napsal Štěpuch v 06 úno : 21:00
Paráda, La Saume čirá nádhera !!!
[novinky] Letní dovoUheráci 2021Napsal Tom v 23 led : 21:43
Bomba, super a navíc jste to dobře podrtili.
[novinky] ŽULA KAM SE PODÍVÁŠNapsal Tom v 23 led : 21:13
nádhera
Kontakt
HOVRCH, z.s.
Železova louka 68
549 01 Nové Město nad Metují
IČ: 04700881
číslo účtu: 2600928477/2010
Železova louka 68
549 01 Nové Město nad Metují
IČ: 04700881
číslo účtu: 2600928477/2010
Email: karborund@centrum.cz
Vítejte,
Podmínky pro ledolezení
Těšme se za rok ;-) -
____________________________
____________________________
Online
Hledat Horolezecký oddíl Vrchoviny
Anketa
Sicílie – San Vito Lo Capo
Pokusím se Vám nastínit zážitky lezecký prvničky, co se vydala v termínu 27.12.2017-12.1.2018, najít svůj klid s bandou „kokotů“ na Sicílii. :-) Někdy na konci října, když jsem fakt nebyl v pohodě, mi Dájoš říká. „Hele, jedem po vánocích na lezecký zájezd na Sicílii, pojeď s námi a bude líp.“ No asi z důvodu mojí prdelový situace a absolutní neznalosti, co vlastně lezecký zájezd znamená, jsem po pár dnech řekl, že jedu! Koupil lezečky a začal na bouldrovce.
Večer 26.12.2017 byl ve znamení balení a očekávání nepoznaného. Nutno podotknout, že komunikace na Whatsapp, ve skupině Sicílie Silvestr, byla již mnoho dní před odjezdem velmi povzbuzující a poslední dny opravdu extrémně. :-)
Ráno 27.12.2017 nervozita graduje. Goťák po pijatický noci vstává až se zvoněním Dájoše u dveří. První malé zdržení. Pak nakládka mě ve Spy a pro mne zjištění, že koloběžka zůstane doma. No nic, vše se pěkně srovná a můžeme jet. Jenže: „kde mám peněženku?“ Byla v kapse? Panika, hledal jsem doma, ale nic. Batohy letěly zase z auta a peněženka se vším na světě. Asi šotek ji dal do kapsy tašky s oblečením. No hurááá, s úsměvem odjezd směr Praha. No jooo, ale na dálnici Dájoš…"vibrují kola". Asi špatně vyváženo. No, při představě, že takhle jsme měli jet 5000 Km, bylo rozhodnuto v Praze navštívit servis. To už byl v autě Tomáš a měli jsme pouze naložit dvorního kuchaře Dominika, aneb vařícího gynekologa. :-) Návštěva servisu probíhala, jak jinak, než zvesela. Hlavně když přišel mechanik, ať se jdeme podívat. No nebývá to běžný postup, čekali jsme vše… Mechanik prostě zlomil při povolování kola klíč a musela nastoupit hrubá síla za pomoci 2m trubky na novém klíči. Vše se nakonec povedlo, kola byla nově vyvážena a jelo se pro Dominika, který vstával nejdřív a měl za sebou cestu vlakem ze Slovenska. Najeli jsme na dálnici a frčeli směr jih.
Se svítáním 28.12.2017 jsme dorazili do Messiny na trajekt a břehy Sicílie byly na dohled. Dálnice Sicílie byla kapitola sama pro sebe, ale v poledne jsme na místě v San Vito lo Capo.
Dopoledne 29.12.2017 nás čekala první cesta do skal, kdy jsem stále absolutně netušil, co bude. Jedeme jen kousek za město a auto nechali na okraji skal. Batohy na záda a šlo se. Hned první okamžiky byly pro mne kouzelné. Vítr, velké vlny na moři, po levé straně skály, které měly kouzlené barvy měnící se každou chvíli pod paprsky slunce. Paprsky pronikaly náhodně zvedající se oblačností a vlhkostí a to díky několikadennímu dešti před naším přejezdem. Byl jsem tak pohlcen tou nádherou, focením a ztratil pojem o čase, že se mi všichni ztratili z dohledu. Vzhledem k tomu, že napravo moře a nalevo skály, nebylo fakt možný zabloudit a po chvíli jsem ostatní došel. Začal pro mne první den lezení a to jako hned. Dájoš mi vybral cestu, někdo uvázal lano, navěsil na můj sedák expresky a: „Lez!“ :-) Jako fakt jsem neuměl nic, ani správně cvaknou lano do expresky aby vedlo od skály, ale stoupal jsem. Pak se to zašprclo. Strach šel ven a nešlo nic. Šicí stroj. Strach z neznáma, já, skála a něco co jsem zatím nezažil. Naštěstí David lezl cestu hned vedle mne a hecnul mne tak, že jsem strach překonal a svoji prví cestu vylezl. Asi 5b, nevím, ale pro mne v tu chvíli něco neskutečnýho a když jsem se dostal zpět na zem, emoce byly na maximu. Zbytek dne jsem už hlavně pozoroval a učil se jistit. Musím taky zmínit, že za parťáka jsem dostal Goťáka a myslím, že si se mnou, hlavně z počátku, fakt užil :-)…díky Goťáku!
Sektor Grotta Del Cavalo:
30.12.2017 Druhý den už jsem byl trošku klidnější a dával tři cesty. Opět krásný, užíval jsem si vše. Skoro každý večer jsme se většinou stavili v marketu, nadělali tam bordel hlínou z bot, dali kávu za 1 Euro. Nutno říci, že výbornou a jeli bydlet. Předveřer Silvestra byl ve znamení lezeckých filmů, kde Jarin plný emocí, pronesl po skončení jednoho filmu větu, která by měla vstoupit do dějin. Cituji doslova: „Když kunda zasmrdí, legendy umírají!“ No něco na tom bude. :-)
Sektor Fakirella Beach:
Silvestr! Od rána krásný den plný slunce a já po pár pokusech o lezení prchal k moři. Krásná, svěží koupačka, zakončená společným foto na PF. Návštěva místního kempu, kde jsme si marně mysleli, že pizzeria bude otevřená, si dáváme místní lahvový a jdem ještě lízt. Musím taky doplnit, že první dny včetně Silvestra za námi po vlastní ose dojel Miki s partnerkou. Méně úspěšní karbaníci (Tom s Mikim), museli udělat trakař a v této pozici, za střídání, dojít přes město až do baru. No, že jsme naším příchodem vzbudili zájem osazenectva asi nemusím moc popisovat a naše čelenky z místního keře tomu dodaly na důrazu. Blížila se půlnoc, my jsme nabrali směr náměstí, kde oslavy konce roku byly již v plném proudu. Přesně o půlnoci mohl mejdan začít. Místní rozlévali šáňo do kelímků, sladkou vánočku do ruky, hudba jela a HOVRCH opět exceloval. Naše přítomnost se vymykala všem místním zvyklostem a to oblečením i chováním (ve vší počestnosti).
Sektor Torre Isulidda:
První rest day, 1.1.2018 se prostě nic nedělá, jen já jsem se šel projít směrem ke skalám za městem. Zde jsem mimo jiné procházel sady oliv, opuncií, krásně vonících bylin a všeho co tam místní buď sadili, nebo rostlo volně. Nový rok jsem započal na místě, kde bych to nikdy nečekal, nějak bilancoval rok 2017 a vše co bylo. No nic moc extra radosti. A zas díky Davidoj, který mě večer sprdnul a vytrhnul z mé trudomyslnosti, jsem byl vrácen do reality a bylo fajn.
2.1.2018 lezení v sektoru, který jako fakt nebyl pro mne, ale místo krásný. Další den už lezu jako vyměněný, něco jsem ze sebe odhodil a začínám chápat o čem lezení vlastně je. O důvěře v sebe, materiál a parťáka! Jen tak dál…
Sektor Never Sleeping Wall:
3.1.2018
Sektor Pineta:
4.1.2018
Sektor Nuova Ossessione:
Druhý rest day, 5.1.2018. Zde musím už konečně zmínit to, co udělalo náš zájezd výjimečným. Samozřejmě vaření našeho šéfkuchaře Dominika. Každý večer nám připravil nějakou Italskou specialitu a bylo to fakt žrádlo. Dostavil se vrchol mé blaženosti, protože v plánu byla ryba. Kolem poledne nákup dvou tuňáků v rybárně a večer, no báseň. Předkrm tatarák z tuňáka následoval steak z tuňáka se šťouchanými brambory se smetanou a holandskou omáčkou. Odpolední návštěva místních termálních pramenů a trocha relaxu byla vlastně přípravou pro večerní gurmánský vrchol.
Další den, 6.1.2018, jedeme do sektoru celkem těžkých cest s převisy a zde Goťák pronesl větu, která taky zněla dalšími dny a to: „Je nejlepší se rozlízt hned v něčem těžkým, protože pak ti dojdou síly.“ A den byl opět luxusní, plný slunce, zakončený koupáním v moři.
Sektor Crown of Aragon:
Dny plynuly, lezení bylo fajn, rest day se už nedělal, protože jako proč?! :-) Večery plný diskusí, zážitků a vyprávění ze života. Při jednom takovým večeru Jarin pronesl, opět pod návalem emocí, hlášku z nějakýho úchyl film: „když se buzna vožení, neznamená to, že už není buzna!“ No víc to komentovat nebudu, páč smíchu bylo opravdu dost.
7.1.2018
Sektor Cattedrale Nel Deserto:
8.1.2018
Sektor Rocca Di Cerriolo:
Dne 9.1.2018
Sektor Cinema Paradiso:
Večer dal David na stůl sázku, že nedám 6a na prvním v kuse. No já sám byl na pochybách, ale…
Přišel den 10.1.2018 a jedno 6a+ se nabízelo ke zdolání a vono to vyšlo. No parádní pocit dalšího překonání sebe.
Sektor Cala Mancina:
11. 1.2018 už byl vážně čas na volno, i počasí bylo k tomu. Občasný déšť a cesta opět do termálů. Večer trošku balení, trošku dopití všeho a ráno už tradá na cestu.
12.1.2018 V 08:30 vše naloženo a odjezd. Při míjení zátoky za městem, pohledu na skály a vzpomínce na krásný moře mi bylo úzko. Strašně mnoho emocí, nových věcí co jsem tam poznal, co se naučil, co zažil, těšení se na děti. Loučení se s jižním sluncem. No bylo toho moc.
Cesta domů (2500 km) trvala včetně trajektu a drobných zastávek rovných 24 hod. Nejvíce cest vylezl Dominik 110. Skupina celkem vylezla cca 440 cest. Nejtěžší OS 7b+ David, 7b Jarin.
Díky kluci (Tome, Dominiku, Goťáku, Jarine a hlavně Davide), že jsem mohl jet s vámi a vše bylo tak, jak bylo, protože to přišlo v tu pravou chvíli a správný čas!
Jirka Sláma
