Hlavní menu
Nejbližší akce
Žádná akce v následujících 40 dních
Nejnovější komentáře
[novinky] GRAN SASSO 2022Napsal Luki v 23 říj : 22:32
Krása!Hanka
[novinky] Neofiko HISmaratónNapsal Dája v 22 zář : 09:09
Co je pro me Hismaraton? Mnoho let budovana znacka [ více ... ]
[novinky] Letní dovoUheráci 2021Napsal Štěpuch v 06 úno : 21:00
Paráda, La Saume čirá nádhera !!!
[novinky] Letní dovoUheráci 2021Napsal Tom v 23 led : 21:43
Bomba, super a navíc jste to dobře podrtili.
[novinky] ŽULA KAM SE PODÍVÁŠNapsal Tom v 23 led : 21:13
nádhera
Kontakt
HOVRCH, z.s.
Železova louka 68
549 01 Nové Město nad Metují
IČ: 04700881
číslo účtu: 2600928477/2010
Železova louka 68
549 01 Nové Město nad Metují
IČ: 04700881
číslo účtu: 2600928477/2010
Email: karborund@centrum.cz
Vítejte,
Podmínky pro ledolezení
Těšme se za rok ;-) -
____________________________
____________________________
Online
Hledat Horolezecký oddíl Vrchoviny
Anketa
Svišťový štít, Vysoké Tatry
Už to vypadalo, že už to ani letos nedopadne, ale zlámáním asi přes tři kolena jsme se nakonec ocitli na Zbojnické chatě ve Vysokých Tatrách a vysvištili hřebenovkou na Svišťový štít… Cesta stála už od začátku za starou belu, to že jsem zaspal a ráno nestihl téměř žádný ze svých standardních rituálů, tomu nepřidalo, přesto jsem si užíval svou nezvykle pesimistickou a protivnou náladu. Ani přes veškeré snažení mých spoluúčastníků zájezdu Máry a Ládi jsem si svoji škarohlídskou náladu nenechal otrávit nějakým ubohým optimismem a dále jsem si užíval hustý depresivní déšť v nezvykle pomalé a ucpané dopravě po celou další cestu až do Smokovce! Při osmé čůrací pauze už mně krásně cukaly koutky a mrkalo oko, i když jsem zrovna nechtěl a pomalu se smiřoval s opětovným výstupem na tatranskou chatu při svitu čelovky a zvuku zurčících kapek o moji membránovku dávno za zenitem.
K mému pesimistickému zklamání ve Smokovci přestává pršet a po šibování s horním a dolním parkovištěm chystáme věci húre. Obvyklá debata typu „co bude třeba a co potáhneme na nic“, kdy zjišťujeme, že to stejně nevíme. Bereme co bereme a šlapeme smier Hrebienok. Cestou míjíme několik ledopádů ve Štrbavém hrebeni, Popoluška či Veverkáč nebo Grozsův laď vypadají naprosto šmakózně!
Veverkův ledopád...
S přirůstající výškou přichází i bílá tma, ale nám na hlavy stále nic nepadá. Každý volíme jinou taktiku výstupu - zatímco Láďa mizí v mlze, Mára zdá se býti kochacím typem, já někde uprostřed přemlouvám své tělo k pohybu vzhůru. Po třítýdenním kašli a dvou bezesných nocí mi to moc nejde, ale pořád ještě šlapu, tak co… alespoň nevidím, co mám ještě před sebou… Těsně pod chatou se dělá okno a na chvílí se nám otevře dolina, po pravé straně Zbojnická a za ní se zdvihá Svišťový chrbát se svým vrcholem Svišťového štítu – pecka! Tak aspoň anfas vidíme, co nás zítra čeká!
Nádherná hřebenovka na Svišťový štít se zdvihá nad Zbojnickou chatou (vpravo)...
Na chatě ladíme ubytko, až na jeden český pár a divnýho poláka jsme tu sami… klasický folklór tatranských chat nám tu tak trochu chybí, tak Láďa neváhá a baví se po svém! Od této chvíle je už chata jenom naše! Obracíme pár koleček s kartami a když už mě nebaví ani fixlovat, leháme s očekáváním co zítra…
S Láďou dáváme snídani, k tomu „neska“ s mlíkem a čtyřmi cukry s bylinným čajem - luxus, Mára zatím vaří čaje nahoru. Místo díků ode mne schytává za plnou lahev vody, že kdo se s tím má tahat a lít čaj nazdařbůh je škoda, načež se mu nahoře omlouvám, že „taký starý kokot jsem byl, čo jsem to rátal, neb naozaj dobré to bolo a akorát“!
Vyrážíme vpřed, tušíc směr, neboť opět je venku rozlité mléko! Vidět jsou jen z metru naše beznadějný obličeje nechápající, kam se poděl ten nádherný hřeben z okénka chaty při snídani???
Pohled z okna chaty, během chvíle nebylo vidět na krok...
Šlapeme stopu v čerstvě napadaném sněhu, chvíli obhajuju své orientační schopnosti tvrdíc, že toto je skutečně toto, načež nás podcházejí dva Slováci na skialpech jdoucí kukat cosi opravdu horolezeckého do místních obrstěn. Ti nás po pár blbých řečích ujišťují, že to, co hledáme, stojí opravdu před námi a my směle prošlapáváme stopu příkrým začátkem Svišťového hřebene dál… mlha jak lusknutím prstem ta tam!
No prostě nádhera, optimismu už se až tak moc nebráním, navíc mi pořád někdo říká, že už to přeháním a že jako bych měl ubrat, což v té chvíli uznávám… s odstupem času to však přikládám k jejich dočasné přecitlivělosti, neboť se takto chovám v podstatě normálně…
To oni jsou tu králi...
Asi nejhezčí část hřebene je trocha toho lehoučkého skalního lezení, které lze v pohodě vzládnout v mačkách, dole vpravo za rohem stará skoba, výše jdou vklíněnce a smyčky, ale to snad jen pro strýčka příhodu, lezení je to opravdu na pohodu! Dále se proplétáme skalními pasážemi hřebene, sem tam něco založím a cvákám jen díky tomu, že už to táhnu sebou, ale potřeba to opravdu není...
Pitný režim, za námi padá Svišťovka hřebenem do doliny ke Zbojnické chatě - prostě nádhera!
Těsně pod vrcholem...
Vrcholový "čabajkový" doutníček...
Bez toho to nejde...
Mára labužník...
Dolů jsme pak svištěli žlabem směr modrá na sedlo Prielom a zpátky hybajs na chatu. Tam gábík, pivko a šusem dolů do Smokovce nahnat nějaké ty plusové body navíc pro manželky návratem o den dříve!
Ve zpětném zrcátku se ještě loučím posledním pohledem na Tatranky a mačkám slzy zpět do oka za ledy, které nedopadly! Snad příští sezónu!
Tak zdarec!!!
Láďa, Mára a Lukáš
