Hlavní menu
Nejbližší akce
Žádná akce v následujících 40 dních
Nejnovější komentáře
[novinky] GRAN SASSO 2022Napsal Luki v 23 říj : 22:32
Krása!Hanka
[novinky] Neofiko HISmaratónNapsal Dája v 22 zář : 09:09
Co je pro me Hismaraton? Mnoho let budovana znacka [ více ... ]
[novinky] Letní dovoUheráci 2021Napsal Štěpuch v 06 úno : 21:00
Paráda, La Saume čirá nádhera !!!
[novinky] Letní dovoUheráci 2021Napsal Tom v 23 led : 21:43
Bomba, super a navíc jste to dobře podrtili.
[novinky] ŽULA KAM SE PODÍVÁŠNapsal Tom v 23 led : 21:13
nádhera
Kontakt
HOVRCH, z.s.
Železova louka 68
549 01 Nové Město nad Metují
IČ: 04700881
číslo účtu: 2600928477/2010
Železova louka 68
549 01 Nové Město nad Metují
IČ: 04700881
číslo účtu: 2600928477/2010
Email: karborund@centrum.cz
Vítejte,
Podmínky pro ledolezení
Těšme se za rok ;-) -
____________________________
____________________________
Online
Hledat Horolezecký oddíl Vrchoviny
Anketa
Lezení je bezpečný sport
Asi po minutě v bezvědomí se probírám jako ze snu. Nevím, kde jsem a co se stalo. Fakt zvláštní pocit. Nade mnou Vojta a drží mi hlavu. Nutí mě ležet a ptá se mě, co je za datum. Nemám ponětí, ale ustálil jsem někde ne červenci nebo srpnuNová práce, nové příležitosti. To miluju. A kdo by odmítl začít se ve třiceti učit lyžovat, když to má být součástí jeho „marketingové“ profese. Navíc těm lyžím black crows se prostě nedá odolat.
S ježděním na prknech všeho druhu na tom ale nejsem tak špatně. Vyrostl jsem na skejtu, potom asi sedm let snowboardu hlavně v parku a sjezdovky. Běžky tak každou třetí sezónu a minulý rok jsem začal s wakeboardem a letos longboard (ten počká). Předpokládál jsem tedy, že lyže budou pouhým zářezem do pomyslné hole, ne do moji páteře a mozku.
První zkušenost s lyžováním
Takže hned první týden v práci a už jsme v Tatrách na teambuildingu. Dalo by se říct, že tu stoupám na lyže poprvé, když nepočítám asi tři dny v 8. třídě na základce. Čtyři dny mě a mé kolegy driluje náš šéf se ženou. Začínáme opravdu od základů a já zjišťuji, že se to všechno dělá v podstatě opačně, než jsem si myslel. Ale daří se, styl stojí za prd, ale poslední den sjíždím i s Kubou (kolega, taky učeň) Lomnické sedlo freeridovým terénem.
Drilovat a drilovat
O týden později vyrážím na sjezdovku Karolínka (někde u Beskyd) a dva celé dny driluju a driluju. Potom ještě Ještěd, skialpový nástup na Brnčálku, když jsme šli lézt a sjezd dolů od chaty. Tak by se daly shrnout mé lyžařské dovednosti. Dost na to, abych mohl vyrazit na další služební cestu, tentokrát na freeride fest Robina Kalety do Rakouského Hochfungenu. Měli jsme tam lyže a lavinovou výbavu na půjčení a kolegové dělali skialpové, freeridové a lavinové workshopy.
Na freeride festu v rakouském Hochfungen
Byl čerstvý prašan a libová podmínka. Párkrát jsem se svezl, ale říkám vám, to je jiné kafe. A to jsem si myslel, že už „docela“ umím lyžovat. Navíc jsem si vzal široké freeride plácačky, které jsem nedokázal uřídit. Takže jsem se dost trápil, ale situace se začala lepšila, jak jsem změnil lyže a zvykl si na terén. Začal jsem se prohánět a víc si důvěřovat. Freeride je super. Zkoušel jsem i nějaké dropy, což bylo super, kdyby asi 15 m za jedním z nich nebyl třímetrovej vyfrézovanej schod na sjezdovku. No a jak jsem se po dopadu rozjel s váhou na patkách, tak jsem to už neubrzdil a následoval katapult na tvrdou sjezdovku
Musela to být asi docela rána
Asi po minutě v bezvědomí se probírám jako ze snu. Nevím, kde jsem a co se stalo. Fakt zvláštní pocit. Nade mnou Vojta a drží mi hlavu. Nutí mě ležet a ptá se mě, co je za datum. Nemám ponětí, ale ustálil jsem někde ne červenci nebo srpnu J. Citím brnění v rukou i nohách a bolest v zádech. Zkouším nohy i ruce neustále dokola. Fungují, ale brní. Vidím dvojitě. Začínám si reálně říkat, že jsem v průseru.
Je fakt zvláštní, když vám v paměti chybí několikaminutový úsek.
Transport dolů ze sjezdovky na sáních a sanitkou do nemocnice Schwaz. Dostávám brutální zimnici a klepu se v celém těle. Nejde to zastavit. Nechápu, jak ten rentgen mohl být ostrý J. Doktor mě říká diagnózu, že mám zlomené čtyři obratle a něco s mozkem a já usuzuji, že otřes mozku. Těžce tato slova polknu a znova se ptám na potvrzení, jestli jsem správně rozuměl. Ano, rozuměl. Fuck that! Ještě CT hlavy, ultrazvuk orgánů a na pokoj. Podařilo se mi dokonce i zavtipkovat a zeptal jsem se doktora: „Jsem těhotný?“
Full service v Innsbrucku
Druhý den ráno mě transportují na chirurgické oddělení nemocnice Innsbruck. Říkají mi, že je to jedno z nejlepších oddělení v Evropě. Je ze mě ležák a fascinuje mě, jak jsou zdravotnické potřeby od nosítek po postele připravené pro převoz těchto pacientů. Používají na mě takovou desku-lopatu, jako když pečete pizzu. Dost mě taky děsí představa vykonávání velké potřeby a na tři dny se omezuji na bažanta.
Postup měl být následovný. Až se postavím na nohy, udělají mi rentgen ve stoje a zjistí, zda se fraktura hýbe nebo ne. Pokud ano, půjdu na kudlu, a to fakt nechci. Takže veškerá má psychika míří k pomyslné fixaci fraktury a dělám pro to vše, co můžu – vůbec se nehýbu. Třetí den přišla fyzioterapeutka a při bolestech si sedám a následně stoupám na nohy! Ty vole! Seru na kudlu, tohle prostě dám! Ještě si stihnu zalyžovat! Sice vidím všechno dvakrát a přijdu si jak po pořádný kalbě, ale chodím a to je hustý! No nic, jdu na velkou a do sprchy!
Další dny v nemocnici si už doslova užívám. Full service a jedna pěkná sestřička – studentka, která umí perfektně anglicky. Luxusní snídaně, obědy i večeře. Ale nejraději mám infuzi. Ta píše. Později přichází dobré zprávy, že fraktura se nehýbe a operace nebude bejby! Ještě vyšetření očí, to mě trochu vystrašilo, protože je na hovno vidět vše dvakrát. Když se koukám nahoru tak je to ok. Když dolů tak je to sakra ustřelený. Analyzuji problém a nejvíc mě trápí, že všechny stupy uvidím dvakrát. Chyty na ruce budou ok. Doktorka tvrdí, že do roka se to srovná. Tohle vyšetření bylo fakt dlouhé a brutálně jsem se na něm zpotil nervozitou. Opravdu se chci uzdravit. Představoval jsem si, jak dostanu nějaké popelníky, protože ta skla, co na mě zkoušela byla fakt tlustá.
Progres jde skvěle. Už si zajdu do přízemí na kafe za 2,50 EUR. Po šesti dnech mě převážejí domů. Představ si, že jedeš autem Prahou a kolem sanitka s houkačkou projíždějící několikakilometrovou kolonu a uvnitř leží týpek, co kouká na pohádku a láduje se sendvičem. Jo, tak přesně tak to bylo. Ale podle tabulek prý mám na houkačku nárok, tak proč ne.
Moje ošetřovatelka a homeoffice
Teď už je to čtyři týdny od úrazu, jsem doma v Praze, Evička o mě pečuje, chodíme na procházky a já si užívám „nudného“ života a mám čas řešit úplně jiné věci. Ale je to super. Mám čas vydechnout a těšit se, až se full uzdravím. A být opatrnější!
Naše stánky, lyže, lavinová výbava a v pozadí freeride terén.
Rentgenové snímky vypadají krásně :)
Už v docela dobré náladě po příjezdu do Innsbrucku.
Stejk? Zákusek? Really?
Snídaně byly taky fajn.
Moje první selfie v zrcadle.
Longboardová sezóna začala. Moje prkno ale ještě počká.
Pražskokavárníci čekají na přívoz do kavárny.
