Našinec neznalý mapy se mylně domnívá, že je toto Evropské území nejblíže Africe. Není tomu tak a pro nejkratší přeplavání do Afriky je lépe zvolit nějaké pěkné místo v okolí Španělského města Tarifa. Ovšem Afričan jenž hledá vhodnou imigrační trasu dalekohledem, vidí Gibraltar viz. první fotka. Srdce mu hnedle zaplesá, když vidí tu krásnou mešitu, nejspíš proto, že je v severní Africe islám –in- již mnoho desítek let. O to větší je jeho zklamání poté co zjistí, že v Evropě ta mešita byla na mnoho stovek kilometru také mešitou poslední….



Pohled na Gibraltar z Evropského kontinentu je vcelku romantický, nejspíš proto, že jsou obranné dělostřelecké střílny dokonale skryty ve skalním masívu. Proto jsem je zvýraznil červeným tečkováním.



Další fotka je focená z vyhlídkového letu balónem. Patrná je hranice, na které kontrolují španělští celníci vše co vypadá větší než kartón cigaret a litr alkoholu. Nevím co jim smrdělo na našem autě, které bylo nacpané lezeckým matrošem a přesto ho nechali bez prošacování. Hned za státní hranicí je armádňo-civilní letiště. Materiál na jeho stavbu získávali Gibraltařani při rozšiřování obranných tunelů uvnitř skály. A letiště samotné sloužilo Angličanům za druhé světové k výpadům do Afriky. Když přistává letadlo uzavře se hlavní příjezdová silnice vedoucí středem ranveje a jak se manévr podaří, pozemní provoz plynule pokračuje. Na vršku skály je nějaká zřícenina, asi taky pevnostního typu, pak konečná lanovky co tam vede z města a pozůstatky větších i menších dělostřeleckých baterií.



Tentokrát náš zájezd nedoprovázeli oblíbené finanční potíže a tak jsme neváhali vyhodit 30 EUR za nakouknutí do tajů Gibraltarské skály. Nějaký chytrý voják přišel na to, že když je dělo na kopci a míří nahoru, stane se nepřítel pod střílnou nezastřelitelným. Proto se hluboce zamyslel a udělal stojánek co dělo nakloní dolů. Jenže hned na to se ukázalo, že je dole vzkvétající město a ten protivník by se mohl skovávat za ruiny baráků. Proto generálové neváhali a při cvičení rozstříleli celý vlastní město na kaši, čímž nakonec dosáhli toho, že tam už ani nikdo neměl důvod útočit, páč tam nebylo vůbec nic krom hladových prdloušů, s dělama v tunelu. Ale já to plně chápu, jelikož jsem byl taky na vojně.



Naštěstí přišel Marťánek a vymyslel, že by se to dělo dalo použít pro daleko zábavnější hrátky.



Co mě tam opravdu uchvátilo byla velikost kruhů ve skále. Protože je vápenec daleko tvrdší než pískovec, nemusejí je místní temovat olovem a rovnou je zalévají betonem. Nikde jsem nenašel dírky po navrtáváčcích a tak se domnívám, že je všecko natlučeno jen z lezecké pozice. Také nosnost zdejších kruhů je úžasná. Totiž v dobách války, kdy se upustí od sportovního lezení, používají se k vytahování děl do vyšších pater.



Uvnitř skály se nalézá také vcelku pěkná jeskyně s krápníkovou výzdobou. Legenda praví, že na jejím dně, které nebylo nalezeno, ústí tunel až do Afriky. Tímto tunelem prý přiběhli opice do Evropy. Navrhuji se modlit, aby taky nepřiběhli v nějakým hojnějším počtu ti zmuslimákovaní Afričani. Zajímavostí té jeskyně je to, že tam postavili sál pro cca 100 lidí a někdy tam někdo něco zahraje. Prý je tam dobrá akustika a ani moc nevadí ta voda co kape dirigentovi na maják. Dokonce ji jednou navštívila i anglická královna, ale jestli káplo i na ní…?



Tady vidíte drzé opice co mě vzaly útokem za to, že jsem jim sliboval jídlo a přitom měl jen věci nejedlé.



Jediným normální obyvatelem Gibraltaru byl snad jen racek, ale kdo zaručí jestli je skutečně místí?



Tak a závěrem k lahůdce. Takto se tam trestají lezci, kteří porušují pravidla. Jeden tamní lezec byl v minulosti odsouzen 189x k 25 ranám devítiocasou kočkou. Až uznal, že byla hloupost ty pravidla porušovat. Bylo by pěkné tuto normu přijmout i na našich písečcích.



Závěr: Gibraltar by dnes bývala byla překrásná lezecká oblast, kdyby si ji Španělé nenechali ukrást. Ale protože si tam z toho udělali vojáci cvičiště, je tam nyní z lezeckého pohledu prdlajz.