ZÁJEZD JARO 2005

O zájezdu za lezením do Španělska na delší dobu, jsem snil téměř od té doby co jsem poprvé nazul lezečky a zjistil, jak se používá osma. Především proto, že všichni známí, kteří dokázali někam vylézt a byli mými velikými vzory tam byli a neuvěřitelně se tam zlepšili! I já chtěl být tak dobrý jako oni a proto nezbývalo, než to nějak naplánovat a vyrazit. Zájezd byl skvělý… vyšlo neskutečně pěkné počasí, navštívili jsme překrásné oblasti, a potkali či poznali bezvadné lidi. Jediné, co se mi opravdu nesplnilo, ale už mě ani netrápí je, že jsem se asi jako jediný v tom Španělsku nezlepšil. Pročež jsem POLENO!!!

Po „menších‘‘ problémech s autíčkem jsme s Marťánkem vyrazili (1.3.05) o měsíc později, již klasicky, jen s penězi na cestu tam a jídlem na dva měsíce, že si tam jako najdem nějakou brigošku. První oblastí, kterou se nám poštěstilo navštívit byla GANDIE, ve které jsme také potkali fenomenálního lezce a především Španělologa  Ádu. Ten nás ve zkratce zasvětil do místního prostředí a okamžitě ráno po příjezdu nás vzal na to lezení. Gandie je menší oblast s nádherným lezením cca na týden a především se dá využívat jako doplňovací stanice na pomeranče jak pro cesty dál na jih nebo zpátky domů. Proto jsme nezaváhali a pár si doplnili do našeho nevelkého autíčka. Tímto dnem, počínaje až do 9.5. konče netrpěli naše těla nedostatkem vitamínů, jelikož se naším oblíbeným každodenním nápojem stal džus min. z deseti pomerančů, plus nějaký ten kousek navíc ke svačině. (Jen nevím, jak ty věhlasné fy. vyrábějí zaručeně 100% džusy, že jsou o dost řidší než náš džus 60%.) Pod vedením Ády jsme také navštívili ukryté okolní oblastičky Salem, Bovedon. A je jich určitě daleko víc, jen je nutné se pro příště lépe připravit, tzn. zakoupit pěkné průvodce na www.rockfax.com. Dál jsme pokračovali podél pobřeží do SELLY, která nás okouzlila až cestou zpět, protože jsme zakoupili průvodce a tak se našli. Lezení zde bylo zase parádní, jak na slunci tak ve stínu. Navíc tu mají pěkné spaní, koupání a více-délkové cesty. Trápit se v tom tady člověk mohl asi 3 týdny. Hlavním cílem naší cesty mělo být tisíckrát vychvalované EL CHORRO, ale my se ještě cestou pokusili pokukovat po nějaké té práci. Dost se nedařilo, ale naše autíčko se rozhodlo splácet nám předrahou péči nízkou spotřebou, která nám naznačovala, že by jsme se mohli dostat domů i bez práce a omezíme-li se, jak jinak než na jídle, tak ne po dvou, ale třech měsících.

El Chorro ??? Nevím jak začít ??? Totálně kontroverzní oblast. Zřejmě pro počasí nejlepší (možná jedinou) zimní oblastí Evropy s několika pěknými sektory a pár desítkami nádherných cest, za kterými se člověk dost nachodí. Můj názor je ten, že tu pěkného lezení není víc jak na dva měsíce. Ale právě kvůli jedinečnosti zdejšího podnebí zde zřejmě vůbec nejde o nějaký ideální styl, ale o to, aby si lidé zalezli, když to jinde nejde. Sezónní koncentrace lidí má však jeden velikánský mínus. A to, že se zde nezdržují jen nedočkaví lezci, ale také rádoby-lezci a lidé co s lezením nemají společného vůbec nic. Prostě hromada divných lidí, se kterýma se nemá normálně člověk zapotřebí vůbec bavit. Jenže jsem tu potkal ještě daleko víc lidí perfektních a o těch zřejmě El Chorro je! Je tu tolik alternativních zábav (chytání ryb, večerní ohýnky, teplá sprcha, procházky po lávkách), že má člověk tendenci zapomínat proč sem přijel…Naštěstí Marťánek zakročil a my vyrazili do další oblasti. Předtím, ale ještě nemohu opomenout zmínit největší překvapení zájezdu a tím byla činnost mezinárodně nazývána RECYKLÁDA.  Je absolutně běžné, že když lezec jede domů ze zájezdu, rozdá nepotřebné potraviny lezcům zůstávajícím. Avšak velikánským překvapením bylo, neustále potkávat lidi (nejen lezce), kteří si potraviny nevezou, žádné nedostávají, ale absolutně odmítají nějaké nakupovat. A přesto jich mají na rozdávání, jako by měli sponzora. Totiž jsem žil v omylu, že každý obchod musí potraviny s prošlou lhůtou nějak speciálně vyhazovat… Opak je pravdou!!! Co myslíte, že se stane v supráči večer s bagetama ten den procházejícíma jogurtama, kartónem piv ve kterém je jedno prasklé, vakuovaným masem, protrhlým pytlem brambor, dlouho neprodejnými konzervami (většinou to nejdražší) a každým dalším zbožím (drogerie, hračky, oblečení…….) Všude v Evropě (v ČR taky říkal Ital) vezme pověřená prodavačka vozejček a všecko to tam hází většinou ještě do igelitového pytle. Ten potom hodí před nebo za supráčem do popelnice a na něj nějaký to smetí, kartóny, paletu. Stačí být prý závislý jen na této obživě a z člověka se stane opravdový mistr recyklace, který pozná na dálku igeliťák odpadků od stejnýho s dobrotama . Potkali jsme lidi, který tak cestujou víc jak půl roku a jednou za čtrnáct dní toho mají tolik, že to nestíhají konzumovat… Jsem v rozpacích! Nevím jestli to odsuzovat a už vůbec nevím koho? Lidi, kteří to využívají, nebo obchody, které jim to dovolí???

Další naší oblastí byla z El Chorra jen 15 km vzdálená DISPLOMILANDIA. Tato oblast není zimní, ale o to víc se nám pro naše zpoždění hodila. Stěny jsou téměř celý den ve stínu, materiál je perfektní, lidí málo a vše kousíček od auta! Lezení tu mají tak na 2-3 týdny jen jsme poblíž nenašli vodu. Dále jsme měli v úmyslu lézt ve velice doporučovaném SANT BARTOLU na plážích za Gibraltarem. Vybaveni průvodcem jsme zastavili na místě v plánku označeném jako parkoviště a vystoupili drobnému rolníkovi na dvorečku přímo u hnoje. Vzhlédly tu pískovcovou nádheru a odmítli vytahovat matroš. Tím jsme dosáhli nejvzdálenějšího bodu ze kterého nám dovolovali naše nicotné finanční prostředky šťastného návratu a zamířili zpět na sever skrze známé lezecké oblasti Displomilandia, Sella, Gandia. I neznámé jako Archydona, kde jsme se moc nenašli, zato však zachránili život raněnému ptáčku, který nás za to pokakal a šťastně ulétl.

Až jsme se octnuli v SIRUANĚ. Zajímavé lezení, ohromné množství cest, jen klasifikace jim krapítek lítá, ostatně jako všude ve Španělsku. No a mě tu nějak popadlo, že toho mám už vylezeno dostatek na to, aby se dostavili ty výkony a já začal další tři dny podřizovat vše touze po nějakém tom skalpu. Jediné co se dostavilo byla depka, že lezu čím dál hůř a nevylezu už ani lehkou cestu. Siruana je ohromná oblast a s okolím tu mají lezení min. na měsíc Ze Siruany nás vyhnalo dlouhotrvající nesnesitelné vedro.

Poslední plánovanou oblastí Španělska byl Monserat, kde chtěli 4EU za vstup a nás to tam zas tak nebralo. Proto jsme museli po dvou měsících opustit Španělsko a vyrazit do neznámé oblasti ve Francii VINGRAU. Tuto oblast našel Marťánek a nikdo jí nevěřil, že bude pěkná. Byla! Je to velikánská plotnová oblast s cestami až 40m a rozhodně popadne-li pískaře chuť vyrazit na to vápno, ať to tu zkusí. Milovník stropů potěšen nebude. Cest tu mají min na 2 týdny a lézt se tu dá prý i v zimě, jen nesmí foukat z vnitrozemí ( nám foukalo).

Další oblastí na naší cestě byl známý CLARET ve kterém visí člověk za ruce i v 6a a proto je nutné mít hodně času na odpočinek. My ho zas tak neměli, ale o to lépe. Musí se lézt i když to vypadá beznadějně. Mají tu hodně krásných silových cest a obrovskou výhodou je možnost lezení za deště jen to žere máčo.

Poslední oblastí zájezdu bylo SEYNES. Tato známá oblast byla pro mě i tou nejhezčí. Překrásné lezení po krápníkách, ale i rajbásech. V Claret jsem začínal být smutný, že mě nedává to lezení nic nového a v Seynes jsem totálně hltal techniku, ke které mě skála nutila. Lezení mají max na měsíc a nám nakonec pro totální vedro nezbývalo než začít lézt na dvě směny. Ve stěně od 7-10 ráno a večer od 18-21hod. Myslím, že teprve tento způsob byl ten správný, protože nám dovoloval pro polední odpočinek zdolávat více než deset cest denně. Nakonec jsme ukončili pro úplnou únavu, nedostatek máča, potravin, benzínu na vaření a především deštík lezení v Seynes o den dříve 30.5. a vyrazili domů.

Nevím, co by mohlo koho ještě zajímat, tak dodám trochu statistiky:

Nemůžu vyzdvihnout žádnou cestu, protože tento zájezd byl vytrvalostní rachot a nešlo nám o číslo. Rozhodně mě, ale štvali sekáči chytů, protože jejich rádoby bouldery jsou blbosti. Chce-li někdo nějak takhle škodit ať radši přidělává chyty, ničí míň skálu !!!

Historky:

Marťánek leze z horním a vycvakne i štand…
Mě zas od štandu padali presa na zem…
Letím nečekaně se šutrem těsně z pod třetího nýtu min. 6m. (né Ádova stupnice) zastavím se nohama metr nad zemí a koukám na Marťánka jak vyoraná myš co že se stalo. Ona na to suše ,, A to jsem ti ani nedala prokluz“

Vylezeno:
já 406 a Marťánek 304 cest. Z toho mám vylezeno ve Francii 153. Nelezli jsme pětky, ale dvě se nám tam zatoulali. V úplně každé oblasti mám vylezeno OS 7a+ a Marťánek 6c. Mé nejtěžší OS je 7b 1xEl Chorro, 1xDisplomilandia, 1xVingrau Marťánkovo je 6c+ 1xClaret, 1xSeynes Pytel mám 1x8a a 1x7c

Taková blbost:
Nejtěžší prostoupená cesta byla v Seynes Dinosaurus 8a+, asi ji všichni znáte. Kdo ne, 30m dlouhý převislý krápník na stisk v převisu o 15ti presech. Čapnul jsem 4tý přeso v L2 jinak proseďopadal bez prasení. A hlavně jsem do toho nalezl jen, že se tam pohupovala docela pěkná šroubovka, kterou mám na památku.

Ujeto 7400 km a zájezd nás dohromady přišel na 20 000 Kč

Motto, ke kterému jsem dospěl při rozhovorech a především při sledování lezců, kteří se nebojí označovat za atlety, nacvičují 7b+ se šáhlem, mají prý dokonce 7c RP, ale nedokáží onsajtnout ani 6b+. (nemá cenu popisovat další témata)

Nezáleží na tom jak, těžkou cestu lezeš, důležité je jen to, jak jsi ochotný být čestný sám k sobě, jak dokážeš být cílevědomý a pracovitý. Protože nedostatky v těchto vlastnostech můžeš zkoušet skrývat při lezení, né však v každodenním životě.


DAVID