Už po příjezdu bylo jasné, že si o sluníčku a 25ti stupních tepla, které panovalo v Čechách budeme muset nechat zdát. Ale to je přece v Tatrách normální a co jsme chtěli, to máme! Cesta na Brnčálku proběhla v neustálých dešťových přeháňkách, až po příchodu se trochu vybralo a my jsme mohli vychutnávat krásné, ještě zimní podmínky v okolí.

Druhý den jsme se rozdělili na dvě družstva, Luki s těhulkou Hankou si to namířili prý „lehčí“ cestou přes Svišťovku a Zamkovského chatu na Térynku, kde jsme měli mít sraz. Já s Dydym jsme to vzali přes Baranie sedlo s tím, že pokud to půjde zkusíme vyšlápnout na vrchol Baranie rohy. Nešlo to! Kvůli mlze a chumelení jsme málem nenašli ani samotné sedlo:) V našich prošlapaných stopách za námi do sedla dorazilo i několik freeriderů, docela jsme jim záviděli ten prašan dolů.

Na Térynce jsme se setkali s Cgrimem a Ladou, kteří dorazili o den dýl a vyšlápli si to Malou studenou dolinou přímo sem. A protože bylo dost času trochu jsme pocvičili práci s lavinovým vyhledávačem. Pak už se z pod horizontu u chaty, po famózním výkonu, vyhoupla Hanka s Lukim. Večer na Térynce s buchtami na pare, točeným pivkem a ochutnávkou horca, patřil k příjemnému vyvrcholení dne. Nocleh v šesti, v pokoji pro dva lidi, to jen dovršil:)

Další den nás přivítalo sluníčko a modrá obloha! Rychle nasnídat a hurá ven. Před sebou jsme měli výstup na Malý Ladový štít a Širokou vežu. Luki s Hankou, kteří vyrazili za námi čekal přechod přes Priečne sedlo s prošlapáváním stopy a dál ke Zbojničce, kde jsme se opět měli sejít.

My prošlápli stopu do Sedielka a dál pokračovali pěknými žlábky na M.Ladový štít, kde nám výhled opět znemožnila mlha. Škoda toho, mohli jsme mít celou Malou studenou dolinu jako na dlani a ještě s pěknou vrcholovou převějí v popředí.

Pak sestup dolů a na Priečne sedlo, kde jsme si ještě s Dydym vyšlápli na Širokou vežu. Cgrim s Ladou pokračovali na pohodu ke Zbojničce. Tady už na nás u výborného kakaa a čaje čekali Luki s Hankou. Večer v jídelně a nocleh v poloprázdné noclehárně s několika chrápajícími a prdícími cepri.

Ráno, už všichni společně, jsme začali sestupovat do nížin a za sluníčkem. Postupně ubývajícím sněhem, kolem Studenovodského vodopádu a úsekem bez lesa, kde se před rokem prohnala vichřice, jsme dorazili do Starého Smokovce.

Rozloučení s Cgrimem, Ladou a odjezd. Perlička na závěr nás čekala na okraji Liptovského Mikuláše, kde jsme objevili báááječnou Cukráreň Pralinka, kde nám v perníkové chalúpke urobili život sladším. Proto malá reklama dalším kolemjedoucím: cukrárnu najdete v ulici Cintorínska 62, vpravo u hlavní silnice při příjezdu do města od Popradu, www.pralinka.sk

Zpět na přehled kategorií   Zpět na přehled novinek