Prostě...
Kozlík zasvětil partu Myslivců do tajů lezení a za tuto záslužnou činnost obdržel takovýto bezva dáreček.





Protože si od kdekoho z nás pro tuto akci půjčil sedák nebo jinou lezeckou pomůcku, nebylo příliš složité mu vysvětlit, že je to prasátko také naše. Ale protože jsme opravdický kamarádi vyměnili jsme s ním půlku psasátka za srnčí kýtu. To aby neměl doma nějáký problémy, že byl celý výkend v háji a nic nepřinesl. Srnčího měli prý doma tou dobou habaděj a nikdo to nejí.



Nejdříve se to všecko společnými silami připravilo ke konzumaci vynikajícího gulášku, který nám po drobném ukecávání a tekutém úplatku zhotovil Kozlíkův taťka.


  
Najivně jsme nechali Kozlíka gulášek míchat, domnívaje se, že na tom nejde nic zkazit. 

Ovšem zapoměli jsme, že u ničeho dlouho nevydží a tak jsme měli co dělat, abychom tu lahodu zachránili.





Naštestí byli mezi námi i jiní, daleko pečlivější, kteří se svých úkolů zhostili zodpovědněji a např. obsluha sudu nikdy své místo neopouštěla.



Pivo mělo díky důmyslnému chlazení ideální teplotu. A tak všem velice chutnalo.




Guláš byl určitě nejlepší ze všech, které jsem v loňském roce jedl a možná jeden z nejlepších v životě. Všichni přítomní se dožadovali přídavku, který bez řečí dostali. Jen někteří, řekněme ti zasvědcení, byli opatrnější s přejídáním, jelikož tušili co bude následovat.



Samozřejmě následovalo grilování srnčích medailonků, jejichž vynikající chuť mám při psaní tohoto článku na jazyku. A super byla skutečnost, že jich byl opravdický nadbytek. Nebudete mě věřit, ale ještě druhý den jsme si k obědu opékali posledních šest kousků nakládaných podle speciální receptury, která je postavena na olivovém oleji a víně.






P.S. Dneska se Kozlík ptal, kdy prej má udělat další akci ?