Tady je jeho recept (z pohledu „taťky lezce“): Vezměte několik rodin, v našem případě tři. Domluvte dva společné týdny, s tím, že jeden bude horský a druhý mořský.. to je důležité zdůraznit! Nabalte plný kufr věcí, od goráčovek až po brýle se šnorchlem, a vyrazte. Lezecko-horské choutky taťků, v protikladu s mořsko-cachtacími dětskými, tak dostanou první pevný rámec, mezi kterým se budou pohybovat sudí v podání mamin. A tak se vám může stát, že jazýček vah se převáží na stranu hodnějších… a uznejte, že děti to být nemůžou :-)

Ale teď konkrétně: horský týden jsme po celonočním přesunu začali v Julských Alpách, výšlapem k 52m vysokému vodopádu Peričnik (největšímu zážitku z celé dovolené… řečeno Terkou tento první den:-)), procházkou pod severní stěnu Triglavu a relaxací u potoka po noční jízdě.

Počasí v horách v prvních dnech moc nepřálo, a tak se ze zamýšlených náročnějších výšlapů muselo o něco slevit. Obešli jsme si proto pouze Bledské jezero a další den navštívili dolinu Zadnjica s velkou ledovou jeskyní.
Až třetí den se počasí umoudřilo, a tak jsme mohli vyrazit (dvě rodiny) na naši nejnáročnější túru v Julkách. Vybrali jsme časově nejdostupnější horu Mala Mojstrovka 2332m, ovšem s dosti náročnou železnou cestou v její severní stěně. Motivovat děti opravdovým horolezeckým výstupem na horu, která je vyšší než Sněžka, a která byla dětmi přejmenovaná na Mt. Everest se neminulo účinkem. Výstup nás i tak hodně prověřil a i náročnost překonala naše představy. Vrcholu jsme však dosáhli úspěšně a spokojenost po všech těch útrapách byla až nečekaná. U dětí to spíš byla posttraumatická euforie, která se projevila neskutečným blázněním na vrcholu, kterého jsme dosáhli už za husté mlhy. Výstup s převýšením 720m nám zabral pět hodin a převážnou část vedl podél ocelových lan a kramlí. Sestup strmým jižním hřebenem už byl brnkačka, zvládnutý za necelé dvě hoďky.

S Julkami a Slovinskem jsme se rozloučili a přesunuli se do mekky chorvatského horolezectví, do NP Paklenica. Ubytovali se v příjemném poloprázdném kempu před vjezdem do parku a ač jsme byli u moře, stále byl první horský týden, takže se šlo do skal. Lezení překvapivě příjemné i v letních teplotách, protože jedna strana kaňonu je vždy ve stínu. Lezlo se co síly stačily a jako odměna bylo zařazeno podvečerní koupání v moři… ovšem bez dvou taťků, kterým vidina dalších vylezených cest nedovolila odejít z tohoto ráje.

Druhý den byla v plánu nejvyšší stěna Paklenice - Aniča kuk. Tuto nabídku si ostatní odpustili, a tak jsme na ni zůstali jen dva s Tomem. Vybrali jsme 10ti délkovou cestu „The show must go on“ za 6c v severní stěně, což byla podmínka úspěchu. Parádní cesta s krásným lezením, kterou jsme si s třemi litry vody a čtyřmi sušenkami náramně užívali a v klidném tempu se přibližovali k vrcholu. Některé délky nás trochu potrápily, ale nakonec jsme těch 280 lezeckých metrů „onsajtovali“ až k vrcholu (712m n.m.). Krásný rozhled na kaňon a pobřeží byl pěknou tečkou. Sestup po ostrých balvanech už tak báječný nebyl, ale chlazené pivko dole v kaňonu vše zachránilo.

A byl tady konec horského týdne, což znamenalo přesun na ostrov Hvar, do předem objednaného baráčku v klidné zátoce na jižní straně ostrova, několik kilometrů od civilizace (první obchod byl 7km daleko). Zde se k nám připojila čtvrtá rodinka (Frďas s holkami). Představy byly všelijaké, ale skutečnost předčila očekávání. Pěkný čistý baráček s dvoulůžkovými pokoji, třemi kuchyněmi, čtyřmi koupelnami, terasou, grilem a vše 50m od moře. I nás taťky to chytlo u srdce, a tak další den byl věnován mořským radovánkám, kdy vévodilo šnorchlování a lovení všelijaké havěti.

Jasná věc, že i na Hvaru je lezení, a tak byl na další den připraven výlet… což děti přijaly se smíšenými pocity. Překvapením pro ně mělo být místo výletu. Mořská zátoka s koupáním na severním pobřeží ostrova, sevřená parádními stěnami, v kterých samozřejmě nechyběly ani očka borháků. Dopolední lezení s dětmi, kterým se kratší cesty opravdu líbily a přesun k vodě, kde už posedával Frďas opřený o severní stěnu restaurace přímo na pláži.

Malé občerstvení orosenými žejdlíky piva, zchlazení v moři a taťkové se mohli jít vyřádit do větších stěn přímo nad zátokou. Nejlehčí cesty, dvě 6béčka byly obsazené, a tak jsme museli začít v 6cépluskách… ovšem nelitovali jsme. Krásné lezení po super matroši nemělo chybu, k tomu nádherné prostředí zátoky, restaurační podpora u pláže, dobrá dostupnost a další výzvy v nevylezených cestách znamenaly repete tohoto výletu ke konci týdne.

A tak jsme v mořském týdnu střídali koupací dny s lezeckými, zařadili kulturu s prohlídkou nočního městečka Stari Grad, návštěvu další lezecké oblasti Stračine s krásnými výhledy na moře a ostrov Brač. Po večerech na terásce baráčku koštovali místní vína, piva, grilovali a dělali spoustu dalších vylomenin. Děti si to spolu po celou dobu užívaly a o těch větších jsme skoro nevěděli. 
Zásluhou dobře zvoleného místa pobytu mělo nakonec i to moře hodně do sebe a všichni jsme si to nadmíru užili… a i Frďas nechal norskou vlajku v kufru:-)

Zpět na přehled kategorií   Zpět na přehled novinek