Hlavní menu
· O nás
· Odkazy
· HAFFO
Nejbližší akce
Žádná akce v následujících 40 dních
Nejnovější komentáře
[novinky] RIGLOS
Napsal Oťas v 06 pro : 13:05
Parádní článek a fotky...jen ta dálka do Španělska [ více ... ]

[novinky] GRAN SASSO 2022
Napsal Luki v 23 říj : 22:32
Krása!Hanka

[novinky] Neofiko HISmaratón
Napsal Dája v 22 zář : 09:09
Co je pro me Hismaraton? Mnoho let budovana znacka [ více ... ]

[novinky] Letní dovoUheráci 2021
Napsal Štěpuch v 06 úno : 21:00
Paráda, La Saume čirá nádhera !!!

[novinky] Letní dovoUheráci 2021
Napsal Tom v 23 led : 21:43
Bomba, super a navíc jste to dobře podrtili.


Kontakt
HOVRCH, z.s.
Železova louka 68
549 01 Nové Město nad Metují
IČ: 04700881
číslo účtu: 2600928477/2010

Email: karborund@centrum.cz
Vítejte,
Uživatelské jméno:

Heslo:


Pamatuj si mě

[ ]
Podmínky pro ledolezení
Těšme se za rok ;-) -
____________________________
Online
Hostí:28
Členů:0
Na této stránce:2
Členů: 1197, nejnovější: Olda
Hledat Horolezecký oddíl Nové Město nad Metují
Anketa

Kterého zvířete se cestou do skal bojíš nejvíc?


Klíště

Medvěd

Had

Policajt

Ochránce přírody

Turista ze sousedního státu

Úraz

Opasek vyšívaný pavím brkem
Dája, Pondělí 13 června 2016 - 13:30:11 // Komentáře:31


Vím je překvapující, že takovýto elaborát píšu zrovna já. Ale člověk nikdy neví, co se mu do cesty připlete a mě holt do klína místo oříšků spadla stará technika vyšívání pavím brkem do kůže.


















Stalo se to tak, že jsme z nadšení v rámci našeho spolku HOVRCH oživili zapomenuté Orlickohorské kroje viz. můj předchozí článek ( http://www.hovrch.info/news.php?extend.756 ). Všichni tuší, že součástí mužských krojů v Čechách i Moravě jsou opasky. Toliko málo jsem věděl ještě před pár měsíci i já.

Ke kroji nám opasek přirozeně chyběl, ale ani lidé co se v této oblasti pohybují dlouhá léta, moc dobře netušili, kam pro něj šáhnout. Respektive Paní Tatoušková, dobře znalá možností výrobců v české kotlině a zároveň již „vystrašená“ naší umanutou akurátností, nám rovnou řekla, že to již nikdo nedokáže vyrobit. Naštěstí Němečtí přátelé na mistrovství světa v Leogangu nám půjčili k vyzkoušení jejich opasky (strojově vyšívané nití) a nám od té chvíle bylo jasné, že nějaký ten „řemen“ musíme mít také. Prvním krokem bylo prozkoumání několika knížek, kde se zjistilo, že se opravdu opasky nosily. Při tomto pátrání jsme zjistili, velice důležitou věc, jenž se nám od počátku stala mantrou. „ OPASEK JE VIZITKOU SVÉHO NOSITELE“ Muži dříve věnovali mnoho peněz, nebo všechen svůj um, veliké množství energie a samozřejmě času do jejich výroby. Dále jsme zjistili, tato technická data: Např. že má být vyroben z kůže, široký 12 - 18 cm. V případě, že se jednalo o pás pracovní, musel být pohodlný a sloužil jako podpůrný bederní pás s kapsou na cennosti např. pro formany. Slavnostní opasek býval celý zdobený náročnou výšivkou z pavího brku a byl široký po celé své délce. Opasek je každopádně nejprestižnější a zároveň na výrobu nejnáročnější součástí lidového kroje. Zpracování opasku bylo vizitkou šikovnosti a movitosti majitele. Muži vyšívali do nejviditelnějších částí opasku celá svá jména, nebo alespoň monogramy. Snahou bylo použít co nejvíce různých druhů stehů, technik a jejich nejsložitějších kombinacích.

Proč se vlastně používalo ke zdobení paví peří? Prvotní impulz pravděpodobně již nikdo nezjistí. Pravdou je, že vlákna ze stonku pavího pera tedy brku jsou velice pevná, trvanlivá a zároveň dostatečně dlouhá. Ocasní peří páva bylo v Evropě odjakživa poměrně vzácné a považováno za symbol Krista, ráje, nesmrtelnosti, krásy, bohatství, ale také pýchy. Existují zmínky, že impulzem pro používání pavího peří ke zdobení opasků zámožnými lidmi byl nedostatek slitin kovů v období napoleonských válek. V tomto období se používaly opasky zdobené kovem, resp. vyztužené, aby fungovaly jako ochrana před bodáky. Veškeré slitiny kovů spotřebovávala válečná mašinerie a tak se vymýšlelo čím tyto materiály nahradit. V tuto dobu se pravděpodobně do jižní Evropy dostává z Asie tato technika, která je dotažena k dokonalosti. Lidé si všimli, že svítivě bílá vlákna vypadají na tmavém podkladu opravdu hezky, a když se takto ozdobené produkty doplní např. knoflíky ze slonové kosti, nebo drahým kamením, může vzniknout nádherné umělecké dílo, resp. šperk. Paví pera sice nedosahují hodnoty zlata, náročnost zpracování a jejich nedostatkovost jsou však ideálním předpokladem, aby se vzniklý produkt stal vzácným, či chcete-li luxusním zbožím… Vyšívání pavím brkem v takovéto formě přichází až na naše území. Napoleonské války tedy mohly být impulzem k masivnímu rozšíření této techniky v rámci střední Evropy. Pro zajímavost jsem nechal vlákna z pavího pera otestovat na tah ve firmách Lanex a.s a Nyklíček a spol. s.r.o. Bylo zjištěno, že v tahu mají vlákna pevnost cca 50-65 N tzn. docela pevné.

Abych se ještě chvíli držel teorie, nedalo mě spát, odkud se bere ta hluboce zakořeněná symbolika opasku. Opasek byl odpradávna důležitou oděvní součástí. Sloužil jako ochranná pomůcka, transportní pomůcka ( držák zbraní, měšců s penězi atd. ) a módní doplněk určený k demonstraci společenského statutu. Již v antickém Římě je opasku používáno jako symbolu příslušnosti k armádě. Okolo 11 století se začíná formovat „rytířská společenská vrstva“. V průběhu staletí se neustále jednalo o jakýsi elitní klub. V počátcích byly vstupenkou hrdinské až mýtické činy, později se upřednostňovaly především mravní kvality, což vrcholilo zhruba ve 14. století. Za vrchol mravní rytířské etiky můžeme asi považovat Jana Lucemburského, jenž samozřejmě ve jménu rytířských ideálů vychoval i svého syna Karla IV (když máme to 700 výročí ;-).  Odpradávna, aby se chlapec stal mužem, přeneseně tedy bojovník rytířem, musí ho někdo do stavu rytířského pasovat. A zde se dostáváme k rozuzlení. Pasování je od slova opásat, jelikož podstata té symboliky není v samotné zbrani, ale právu onu zbraň nosit a k tomu slouží opasek. V průběhu staletí se nám rytíři „transformovali“ na šlechtu, která upřednostňuje před válečnými činy spíše politiku, lovecké radovánky a obchodně ekonomickou seberealizaci, ovšem o to více se k rytířsko-romantickému odkazu upíná. Protože své veliké bohatství dává ráda na odiv nejen šlechta, ale také církev, opasek se uchovává jako symbol pro další generace. Naši předci se po zrušení nevolnictví snaží podobat svým pánům. Evropa byla z hlediska cestování za prací okolo roku 1800 snad nesvobodnější v její historii. Muži vyrážejí za výdělkem do okolních států a z pracovních cest se vraceli s opasky „plnými“ peněz. Odtud tedy vychází inspirace pro výrobu nádherných opasků, jenž byly součástí svátečního lidového oblečení našich pradědů.

Tak tedy i my začali v rámci HOVRCHU pokukovat po nějakém tom opasku ke kroji. Jelikož máme zázemí nepřeberného množství profesí, v počátku převládla „naivní“ představa nějak si ten opasek lehce vyrobit. Hned jsme ale dostali přes prstíky, neb průměrné vyšívací stroje nemají příliš v lásce vyšívání do tvrdé kůže. Bez vyřešené ozdoby nemělo cenu řešit opasek. Proto jsme se vrátili na začátek a ještě jednou zkoumali, zda by se opasek někde nedal koupit. Bohužel nikdo kdo by se dal považovat za opravdového mistra tohoto řemesla v ČR není! Nezbylo než se pokusit opasky vyrobit svépomocí. Společně s Kozlíkem jsem tedy vyrazil bádat do muzea. Co následovalo, popíšu spíše ve zkratce, neb nemá cenu popisovat vývoj včetně slepých uliček a bylo by toho asi na tlustou nudnou knihu…

Definitivně se rozhodlo, že vnější tvar opasku vyrobíme dle dochovaných historických předloh. 4 kožené placky na výšivky rozdáme zájemcům, aby si je každý ozdobil dle schopností. Pro tělo opasku zkusíme vymyslet „sériovější“ výrobu, aby se to cenově zpřijatelnilo. Zdobení korpusu mimo plochu 4 okrasných placek jsme zamítli. Zdobení by nadměrně trpělo mechanickým namáháním, viz. muzejní exponáty. Opasek zakončíme ozdobným darmovisem. Honza řekl, že nám opasek sešije, ale potřebuje šablonu, podle které bude tvarovat oblé kontury. Taky vědom si všech nástrah bylo další podmínkou, že mu musíme dodat materiál. V této chvíli se dá říct, že končím v práci i s koníčky a pouštím se do vývoje jak vyrobit vysněný opasek po 6 měsíců 7 dní v týdnu dnem i nocí. Marháč s Držkou začali po všech čertech shánět paví pera. Já se pustil do zkoumání nejen lidových opasků, ale především „panských“, které byly pro výrobu těch lidových vzorem a jsou povětšinou technicky náročnější, dokonalejší. Na každém kroku mám rozvěšeny zvětšeniny všemožných detailů výšivek. Houmrova grafická sekce dodala po několika korekcích ladný střih na opasek a především kopyto na tvarování kapsy opasku. S vhodnou kůží to bylo již horší.  Nároky na materiál jsou obrovské a již nikdo nenechává 6 měsíců kůži ležet v jámě, aby vyzrála. Také jsme chtěli předejít problémům s odlupováním černé barvy po 100 a více letech, viz muzejní exponáty. Toto barvení je součást tradičního postupu. Inspirací bylo několik málo dochovaných opasků mořených. Ovšem namořte si 3 různé druhy kůže do stejného odstínu… Marháč začal s výrobou mosazných koleček, kovář Černý začal kovat hroty. Po spojení těchto 2 součástí vznikne přezka opasku. S Kozlíkem se definitivně rozhodujeme pro opasek zdobený výšivkou z pavího brku a začínáme pomalu odhalovat veškeré záludnosti tohoto řemesla. Zjišťujeme, že vše co se tohoto umění týká, je považováno za rodinné tajemství. Díky rozhledu, který při tomto procesu získáme, začneme považovat toto dříve tradiční řemeslo v Čechách za vyhynulé, ale přitom za významnou součást národního kulturního dědictví, jenž stojí za znovuoživení. Ukáže se, že zpracování brku pavího pera je velice náročnou věcí, přičemž jen pro účely pokusné bylo zničeno zhruba 250 pavích per. Nejvhodnější se ukázalo pro svoji jemnost peří pávů bílích, "albínů". Snažím se většinově vyrábět rovnoměrně široké proužky a získám jich z jednoho stonku 4 až 6 podle anatomie pera a mojí aktuální zručnosti. Pro zachování rozmanitosti tvorby různých dílen v budoucnosti a aby se udrželo charisma oborové tradice, pokládám celý postup zpracování pavího pera i já za rodinné tajemství! Proto ze mě prosím nezkoušejte páčit víc, než je uvedeno v tomto článku. Myslím, že dostatečně pomohu touto radou. Věda to není, „kvůli jednomu opasku bohatě postačí ostrý nůž a jemné nůžky, (např. nůžky používám výlučně od firmy Meditools s.r.o.) S tímto vybavením se vrhněte do titěrného porcování stonku po délce. Úspěch bude zaručen v případě, že do procesu zapojíte selský rozu a trpělivost. Mám tedy vyrobena nějaká vlákna a začínám pokusně vyšívat. Nejdůležitějším nástrojem je šídlo a sedlářský koník. Pokusům s vyšíváním věnuji přibližně 350 hodin, než začínám chápat, co si mohu z pávím vláknem dovolit. Po celou tu dobu se snažím naučit veškeré stehy, motivy a vzory, jenž mám k dispozici zvětšené na obrázcích. Dokonce jsem objevil steh vlastní. Nazývám ho pomlázka a vznikl tak, že jsem nemohl přijít na kloub jednomu stehu na nádherném opasku. Rozklíčování jsem věnoval více než týden pokusů, až vznikla relativně pracná pomlázka. Teprve několik týdnů poté jsem zjistil, že ten původní steh zase tak moc složitý není… Jelikož se pomlázka na žádné domácí ani zahraniční tvorbě neobjevuje, lze jí myslím s klidným svědomím označit za Orlickohorské specifikum…

Již jsem otestoval vše. Nastala tedy fáze kreslení návrhu výšivek. Tato část pro mě jako člověka, který neumí kreslit, představovala nejnáročnější část. Naštěstí mě napadlo to pojmout jako geometrické cvičení. Výsledný záměr byl jasný. Demonstrace technické náročnosti,  jenž je patrná na panských opascích a zároveň zakomponovat důmyslnou invenci využití nedokonalých (zužujících se) vláken, která je patrná u opasků lidových. Také jsem chtěl zachovat zřetelnou symboliku a provázanost venkovského člověka se svým okolím, zejména přírodou, která je na starých opascích patrná. Každý detail jsem se snažil vytvářet pod heslem, čím složitější a časově náročnější tím lepší. Přeci výsledný efekt bude mojí vizitkou… 3 měsíční vývoj skončil a nastal čas, kdy mám začít vyšívat naostro… Několik dní před zahájením mě bylo špatně od žaludku. Obával jsem se na každé výšivce nějakých ornamentů, u kterých stačila malá chybka, která by zničila desítky hodin předchozí práce. Mnoho malinkých detailů vytvářím pomocí vkládané barevné kůže, kterou obšívám, což náročnost i potřebný čas klidně ztrojnásobí. Paradoxně první obrovský zádrhel nezpůsobila má chyba, nýbrž neznalost. Tlak vláken na kůži je obrovský a tak jsou požadavky na plochu, do které se bude vyšívat veliké. V případě nekvalitní vyšívací plochy se to celé začne deformovat. První 2 dny práce a zhruba 4 naporcovaná paví pera letěla do koše. Po dlouhých hodinách s minimem spánku výšivky konečně dokončuji.

Ale ještě mám pocit, že opasku něco chybí. Při svém bádání zjišťuji, že v Čechách bylo hojně rozšířené zdobení krojů surovými polodrahokamy. Český granát ( Pyrop ), zvolili čeští buditelé v časech národního obrození jako symbol národní sounáležitosti. Tento malinký kamínek prý dodává energii, symbolizuje oheň, lásku, oddanost. Nadprůměrně odolává žáru, kyselinám, prostě je jedinečný. Český granát vsazený v opasku by odkazoval na hlubokou tradici našich brusičů a šperkařů, kteří vždy patřili ve světovém měřítku mezi elitu. Bylo jasné, že nějaký český granát musím do svého opasku vsadit. Ale kde ho vzít a jak ho připevnit? Toto se podařilo brilantně vyřešit pracovníkům Družstva umělecké výroby Granát. Ve středu kytiček na čelní výšivce mám díky těmto profesionálům vsazeny a pevně zafixovány stříbrným drátkem 3 granátky. Je to taková třešnička na dortu a již se těším, jak ji využiji v duchu hesla Albrechta z Valdštejna „Invita invidia – Navzdory závisti“ 

Honza jednotlivé výšivky velice opatrně olemoval červenou kůží. Podle Houmrových šablon připravil dva základní kožené dílce. Pečlivě sešil kapsu a samozřejmě za mokra vytvaroval. Do kapsy byl na tupo všit pás, čímž vzniklo tělo opasku. Do vstupní části kapsy byla všita spona. Na holé tělo opasku jsou výšivky připevněny řidším stehem, aby v případě nějaké nehody, bylo možné paví vlákna opravit.

Pro můj první opasek bylo potřeba cca 310 hodin práce ( samotné vyšívání 180 hod ) a spotřebovalo se na to 50 pavích per + skoro ¼ hovězí kůže, přezka atd... Při tvorbě své prvotiny získávám mnoho zkušeností, vzniká bohužel i mnoho nedokonalostí. Vím, že podruhé bych už některé stehy v určitých situacích nepoužil a pokusil se je nahradit jinými, složitějšími, hezčími. Vnější tvar výšivek, především zádových na dalším opasku určitě pozměním. Také tam snad již nenasekám tolik chybek a dopadne to lépe než můj prototyp…



Několik základních postřehů:

Opasek je ukazatelem svého nositele.

Opasek může být specifický, ale musí být autentický

Jestliže se zajímáte o koupi opasku ke kroji, nikdy nechoďte k výrobci a neptejte se, co Vám může nabídnou. Nejprve si zajděte do muzea a utvořte si názor na to, co požadujete. Teprve toto konfrontujte s finančními a technickými nabídkami výrobců.

Než mít opasek „neautentický“, je lepší nevlastnit žádný. Neautentický opasek považuji za prznění tradic.

Nejprve se zaměřte na vnější tvar opasku. Důležité jsou použité materiály na těle opasku. Zejména jejich kvalita, plynulé tvarování bez ostrých přechodů, barvení, prostě celková symbióza.

Spona opasku by měla být věrohodná.

Co se týká zdobení a výšivky. Možná je výšivka nití, kůží, pavím brkem, případně zdobení kovem, minerály, či vzájemné kombinace.

Vcelku zajímavou a dostupnou cestou, jejíž vznik osobně přikládám komerčním důvodům je zdobení pergamenem. Pergamen je kůže zpracovaná do podoby papíru. Laik na výsledném produktu asi nerozezná rozdíl od pavího pera. Dokonce výšivka pergamenem vypadá na první pohled dokonalejší, hezčí. Obrovskou výhodou je snadné zpracování na vlákna, kompaktnější tvar, tzn. následná snazší a rychlejší práce. Ovšem dírek musíte šídlem napíchat stejně. Rozdíl mezi výšivkou z pavího pera a pergamenu bych přirovnal k rozdílu mezi prstenem ze zlata a stejným ze zlata kočičího…

Náročnost výšivky pavím brkem poznáte zhruba podle těchto ukazatelů: kvalita použitého vlákna, jeho šířka, množství a různorodost stehů, sklony a jejich změny. Viditelné mezery mezi stehy tvořící konkrétní obrazec, značí opravdu nízkou řemeslnou úroveň.

Dříve se dával opasek vyšívaný pavím perem např. svatebním darem a obdarovaný ho měl na celý život. Opasek se dědil. Svoji obrovskou cenu měl i přes to, že kvalitní kůže, ani lidská práce neměly tak vysokou hodnotu jako mají dnes. Proto složitý, autenticky vyrobený opasek je vnímán spíše jako investiční záležitost, než běžná součást oděvu.

Vlákno z pavího brku je velice pevné a životnost bude zřejmě větší než životnost samotné kůže. Ovšem stehy se mohou při běžném používání o něco zatrhnout. Proto kvalitní opasek musí být v případě poškození relativně snadno opravitelný, tedy rozebíratelný, restaurovatelný.

Jak jedna paní konstatovala „ taková blbost a co to dá práce“… Nevím, kdybych býval na začátku tušil do čeho se pouštím, jestli bych se do toho vrhnul znova… Ale vlastně jo, šel bych do toho znova. Nalezl jsem činnost, která mě opravdu baví. Jsem si jistý, že ještě nějaký ten opasek vyrobím… Taťkovi jsem jeden opasek slíbil za to, že 4 měsíce přehlížel moje snížené pracovní nasazení. Druhý, „taky s velikou kapsou, koníkem a přírodou“ musím vyrobit své 4 leté ratolesti. Sobě chci vyrobit opasek druhý lépe technicky provedený, abych nedělal ostudu.  A pak v rámci našeho spolku HOVRCH potřebujeme společně spíchnout dalších min. 16 kusů

Takže pávi, třeste se!  V případě, že mé opasky vykouzlí úsměv na tváři někoho dalšího, je má radost dvojnásobná a o tom to asi má být…

Další poznatky a symboliku jsem se pokusil vysvětlit v následujícím článku: http://www.hovrch.info/news.php?extend.797

David Adamský
Tel: 776 270 683

Text a obrázky jsou chráněny autorským právem

První vyšívací a barvící krůčky...
16opasek1.jpg



Návrh




Jak vzniká pomlázka





České granáty připevněné stříbrným drátkem





První pracovně konzultační selfíčko




Kompletní pohled




Předek




Záda





Darmovis





Návrh Držkova rozpracovaného opasku. Oproti prototypu je patrný změněný tvar a symetričnost zádové výšivky. Toto řešení "2 v 1" umožnuje technologický progres, jenž se zdá, že byl pro většinu našich předků nepřekonatelný...

16opasek10.jpg














- - - - -